25. října 2014

Něco na úvod..

           Můj život se donedávna točil kolem dvou věcí. A to jíst, jíst, jíst (miluju jídlo) a zároveň být štíhlá. Vítejte na blogu 16- leté dívky, které trpí anorexíí.
           Pro mnohé z vás nesplňuji kritéria, abyste mě považovali za anorektičku. Nejsem vyhublá, jím 6000-7000 kj denně, nemám propadlé tváře, kostnaté nohy.. I přesto trpím touhle nemocí. Anorexie se totiž nepozná podle vzhledu - to je pouze její důsledek, anorexie se pozná podle strachu, protože anorexie je strach.
           Je to strach, který vám brání sníst 2 rohlíky na snídani s nutelou. A na svačinu povidlový šáteček. A na oběd řízek s bramborama. A na svačinu čokoládu s rohlíkem. A na večeři jogurt s jablkem.. Je to hlas v hlavě, který vám neustále opakuje - nejez to, budeš tlustá!
           Kdyby vám to pouze opakoval. On vám to rozkazuje. Když ho neposlechnete, máte výčitky. A pokaždé, když sníte něco, co vám nedovoluje, je čím dál tím přísnější. Ze začátku mu nevadí jogurt s jablkem ke svačině, ale postupem času své požadavky zvýší a vy si musíte vybrat - jogurt nebo jablko?
            No, ale dost bylo mých úvah (kdyby tohle četla moje učitelka češtiny, jistě by mi výbornou nedala.) Nerada bych na Vás působila nějak namyšleně a příliš inteligentně. Jen mě přepadla kreativní chvilka a dodělávat nástěnku, kterou mám rozdělanou už asi 14 dní se mi nechce, a tak jsem se rozhodla založit si další blog. Na blogspotu jsem nováček, proto prosím omluvte ten strašný vzhled :D Budu to muset nějak vykoumat a změnit, aby to tu aspoň trochu vypadalo..
            Co můžete na blogu čekat? Deníčky, recepty, jídelní inspirace a možná ještě něco, co se jídla vůbec netýká.. Tenhle blog jsem si založila hlavě z jednoho důvodu - KONEČNĚ po 4 MĚSÍCÍCH dojít k rozumu a vysvětlit své hlavě, že s 41 kg další půl rok BÝT NEMŮŽU. Třeba to mé hlavičce konečně dojde. Že i když jsou měsíčky otrava, ráda bych je po půl roce znovu měla..no a hlavně.. pomoct lidem se stejným problémem jako já - s anorexií. Nikdy jsem si nemyslela, že zrovna JÁ jedlík všech jedlíků bude mít anorexii. Ovšem svět je plný překvapení. A zvratů. Držte mi prosím pěsti v mojí cestě za normálním životem.


Aneb když obrázek vystihne půl roku vašeho života..


3 komentáře:

  1. Jako bych se četla! Úplně stejný příběh! A neboj, já se z toho už dostala a žeru jako prasátko, můžeš jíst daleko víc kJ, jinak nepřibereš, věř mi;) I teď, když už nepřibírám, jím víc:) Tak hodně štěstí!:)

    OdpovědětVymazat
  2. Já si anorexii připustila teprve nedávno, když mě doktor málem nechal poslat do nemocnice. Jako malá jsem byla pěkná baculka, a tak když se mi ve 14 konečně podařilo zhubnout první kg, byla jsem šťastná jak nikdy :D Každopádně dneska sním tak max 3000 kj. Snažím se jíst víc, ale výčitky svědomí mi to stejně nedovolí, navíc se bojím, že ze mě bude znovu ta "osmitunovka" jak mi říkali. Nevíš po kolika kg se nabírání váhy zastaví? Abych věděla, co mám čekat. Jsi pro mě velkou inspirací, tak se nezlob, že to na tebe takhke sypu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě velmi mrzí :( 3000 kj je opravdu málinko, tělo dokáže zpracovat klidně i 7000-8000 kj. To je dost individuální, bych řekla.. ale nemusíš se bát :) jakmile si udělá dostatečný tukový zásoby, tak řekne "dobrý, mám dost, nemusím ukládat" :) jinak by každý byl tlustý :) a taky se neboj, že třeba z masa navíc přibereš.. Já přobrala díky vánočnímu obžerství cukroví! Ted chci přibrat z kvalitního jídla, ale budu ho muset spořádat dost, aby se to na váze vůbec projevilo :) a jsi moc milá, děkuju! :3

      Vymazat