Hrůza jménem přejídání | Aneb speciál za 100 000! :)

Za můj dosavadní život jsem si prošla několika jídelními stádiy - oběd snězen z půlky jako malé dítě, oběd snězen celý jako dítě, oběd snězen celý a ještě půlka navíc jako teenager, oběd snězen celý jako začínající gymplák a oběd snězen tak ze 24367 talířů jako zkušený gymplák. 

Ale ne. Už konec srandy nebo spíše pokusu o ní, protože dnešní téma článku je seriózní, vážné, a skoro tak dramatické jako tento úvod.

PŘEJÍDÁNÍ

 Jak už jsem v úvodu naznačila, prošla jsem si mnoha fázemi. První byla, když jsem jídlo neřešila a jedla jsem, kdy chtěla a co jsem chtěla. Nesnídala jsem,posvačila nějaký ten rohlík s marmeládou aka no time si připravit jídlo, dále oběd ze školní jídelny, po škole něco sladkého!! nějaká čokoládová tyčinka nebo rovnou celá čkoláda a pak dalších 34468 věcí, které mamka zrovna přinesla z nákupu. Toto by se taky svým způsobem dalo považovat za přejídání, ovšem nemyslím, že by to mělo nějaký dopad na mou psychiku. 

 Druhá fáze aka 52 kg je moc, chci 45 kg s buchtičkama na břiše, -A prsama a plochým zadkem k tomu.

Období, kdy jsem se snažila jíst zdravě, ale jedla jsem málo. Za čtyři měsíce jsem zhubla 10 kg, ztratila menstruaci a jediné co mě dělalo štastnou a zároveň ničilo bylo jídlo. Tady se o žádném přejídání mluvit nedá.

Další fáze má více fází, ale zkusím ji tak nějak shrnout do jedné - jezení, jezení, jezení...

V této době jsem se snažila opět přibrat na svou zdravou váhu, neřešit tolik jídlo a být šťastná. Ovšem nastal tu jeden problém. Kdo mě zná, ten ví, že jsem velký jedlík a když hlas z mé hlavy začal pomalu ale jistě mizet, začala jsem se přejídat. Je jasné, že když přibíráte, občas se prostě přejídat musíte (abyste jídlo dojedli), ale tady o dojezení jídla opravdu nešlo.

Myslím, že většina z vás zná tento pocit. Jíte oběd a na talířku vám zbyde ještě brambora a kousek masa. Cítíte, že jste sytí, ale porci dojíte. Cítíte se plně, spokojeně a nejezeně. Do toho přijde máma, že upekla buchtu, kterou máte rádi. Dáte si teda malý čtverček, uspokujíte chuťové buňky a do doby, než vám vyhládne už nejíte. Jakmile máte za pár hodin zase hlad, najíte se. Toto jako přejídání neberu. 

Za přejídání to beru v případě, že oběd dojíte, ochutnáte tedy máminu buchtu a ona vám tak zachutná, že nezůstanete u jednoho čtverečku (někdy vám to jídlo nemusí ani tolik chutnat). Pocit sytosti a přejezení ignorujete a jíte čtvereček za čtverečkem. Už si ani nevychutnáváte chuť té buchty, pouze jíte a jíte. Chcete přestat jíst, protože už jste plní a snědli jste už čtyři čtverečky, ale nedokážete to. Hlas ve vaší hlavě vám říká: Chci ještě jeden! ještě jeden a konec! A tak tedy přichází další čtvereček, který spolknete rychlostí blesku. Dáte si ještě jeden, ještě jeden, dokud se totálně nepřejíte, nesesunete se na křeslo z bolesti plného břicho a neuvěřitelného vyčítání a vzteku na vaší osobu. Že to zní šíleňe? zní. Záchvatové přejídání je totiž psychická porucha stejně jako anorexie, bulimie, či například schizofrenie.

(Po obědě jsem snědla všechny kousky této buchty.. Následně jsem byla 5 hodin úplně přejezená)

Možná si ted říkáte, proč prostě nepřestaneš jíst, jakmile cítíš že jsi plná? protože to jednoduše nejde. Teď uvedu poměrně stupidní příklad, ale nic inteligentnějšího mě nenapadlo :D Představte si, že něco co velmi chcete je ve skříni a vy na to nemůžete dosáhnout. A ne pro židli, stoličky si nechoďte! :D Pořád se natahujete a natahujete a zkoušíte to podat (což je jezení buchty, protože vy po té chutě toužíte stejně jako po tom předmětu ve skříni), jenže ono vám to nejde a tak si řeknete, že na to kašlete (chvilková pauza mezi sousty). Jenže nedá vám to, protože vy to prostě chcete tu věc podat, a tak se natahujete znovu a znovu a snažíte se ji podat (znovu tu buchtu začnete jíst, protože chcete cítit její chuť stejně jako držet předmět ve skříni). Ta touha podat danou věc končí až ve chvíli, kdy se vám ji konečně podaří sundat (aka totální přejezení a násladné výčitky)

 Toto byla jenom taková ukázka a naťuknutí, jelikož toto téma je poměrně dost rozsáhlé. Pokud by vás články na toto téma zajímaly, určitě mi dejte vědět :) Mluvit o tomto problému pro mě není úplně jednoduché, jelikož se za to trochu stydím, ale pokud by to mělo někomu pomoci, klidně o tom napíšu. Například jak vypadá každý den v týdnu a podobně :) To by bylo tedy pro dnešek vše, mějte se krásně a znovu děkuji za neuvěřetelných 100 000 zobrazení mé stránky! :)

Jinak. Je mi jasné, že existuje několik lidí, co sní ještě více jídla a přejídá se častěji, ale jelikož se bohužel v poslední době přejídám skoro denně (sice sním méně jídla, ale dopadek na psychiku je podobný), dovolím si říct, že se mi toto téma bohužel taky týká..