13. prosince 2014

Záchvatové přejídání | úvod

A už tu máme pouhých 10 dní do Vánoc :) Původně jsem chtěla zveřejnit výsledky dotazníku, ale nevím, jakou formou to napsat, aby to nebylo tak nudné.. Nějaké nápady? Snad se vám dnešní článek a celá série bude líbit. Není to jednoduché o tom psát - je to dost citlivé téma.


V poslední době jsem četla několik článků o záchvatovém přejídání. Vůbec jsem netušila, že jím trpí tolik holek. Abych řekla pravdu, donedávna jsem nevěděla, že taková nemoc existuje. Jasně. Když vidíte na ulici člověka, který váží 100 kg, nejspíš vás napadne, že má jídlo velmi rád a často se přejídá, ale že touto nemocí trpí spousta lidí, kteří váží ani ne 50 kg, to by mě nikdy nenapadlo..

A jelikož touto nemocí taky trpím, rozhodla jsem se napsat takovou "serii." Nejdříve vám řeknu něco málo o samotném přejídání, potom nějaké ukázky mých jídelníčků a pak.. sama nevím :D

Co je záchvatové přejídání?
Člověk za velice krátký čas dovede zkonzumovat ohromné množství jídla. Na rozdíl od duševně zdravého člověka, je pro nemocného problém se najíst do polosyta. Přejídá se, dokud mu není natolik špatně, aby přestal. Do náruči této nemoci často padají ženy a muži nemocní některými dalšími poruchami příjmu potravy, např. mentální anorexiií a mentální bulimií.
(zdroj: wikipedia.org)




Co je záchvatové přejídání podle mě?
Začíná nevinně. Po snězení obědu nebo svačiny dostanu chuť na něco sladkého. A tak si dopřeji kostičku někdy dvě kostičky čokolády a hned je mi lépe. No teda do nějaké doby. Zhruba za 10-20 minut dostanu ohromnou chuť na další kostičku čokolády. "Tak si ještě čtvereček dám," říkám si. Ovšem všem je asi jasné, že u čtverečku to nezůstane. A tak si ulomím řádek a spokojeně odcházím. No jenže po dalších 5 minutách mám zase chuť a tentokrát mě neuspokojí ani pásek, ani dva pásky.. a někdy ani celá čokoláda. A tak začnu jíst vše, co mám po ruce.
V tom svém "záchvatu" se snažím hledat zdravější varianty. A tak třeba začnu páskem čokolády, jenže pak se cítím provinile - přece jen už jsem během půl hodiny snědla půlku čokolády. Tak si dám jablko. Snězeno. Ale to nestačí. Tak ze 4 racio plátky. Snězeno. Ale já mám chuť na tu čokoládu. No a nakonec si dám třeba ještě čtvereček té čokolády..
Asi je vám jasné, jak znechuceně sama sebou a přeplněně se musím cítit - nezapomeňte, že třeba sním oběd a chvíli po obědě toto. No a mé pocity? Jakmile se opět "vzpamatuji" strašně se za sebe stydím, přijdu si odporná. Nesnáším se za to, že to nedokážu ovládnout. A takhle je to pořád a pořád dokonala.. Minimálně 3x týdně..Nádhera, no ne?

Příští díl: Možný důvod přejídání? + ukázka z jídelníčku

A jaké jsou vaše zkušenosti? Trpíte záchvatovým přejídáním?

8 komentářů:

  1. Záchvatovité přejídání je strašný. :( Když to se mnou bylo nejhorší tak to bylo 12x za měsíc toto záchvatovité přejídání začalo to nevině ,ale potom to bylo horší ,ale třeba v únoru 2014 to bylo jen 3x ne každý týden nebo den jen je to takový začarovaný kruh ,ale dá se přelomit a dostat se z něj najít tu správnou cestu, rovnováhu. :) Nejhorší jsou asi ty výčitky já k vůli tomu i brečela. :( Vím jak se cítíš když se něco takového stane ,ale věřím ,že si dost silná silnější než ty chutě a zvládneš to. ;) :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jje, to je hrozný, mě se takový incident stal jen jednou... Sežrala jsem na posezení 2 velké pizzy, hnus!
    Kolikrát musím dlouho vzpomínat, co jsem dělala xD

    OdpovědětVymazat
  3. Je to něco příšernýho. Pro člověka je to psychicky hrozně těžké. Já to sice zažila jen párkrát, ale bohatě mi to stačilo a jen se modlím, abych už to nikdy v životě neudělala. Když si vzpomenu na ten pocit, který jsem během toho a ještě asi 2 dny potom měla, je mi fakt zle. Cítila jsem se jako ta nejodpornější holka na světě a vážně jsem měla šílené nutkání to ze sebe jít dostat. No...vlastně jsem se o to šla pokusit, ale já si můžu do krku nacpat celou ruku a stejně se nepozvracím :D Za to jsem ale neskutečně vděčná, protože kdybych to udělala, bylo by mi nesjpíš ještě hůř.
    Drž se, moc Ti přeju, aby si se z toho dostala :))

    http://kuchtimeslaskou.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. to jsem rozhodně, nic drahého mě neumí potěšit, jako spíše maličkosti :)

    www.una-vez-mas-la-anorexia.blog.cz
    www.fitzdravyzivot.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Hezky jsi to zpracovala. :) A podle mě máš dost hezky nakročeno s tím mít do budoucnosti skončit, tak přeji,ať to i nadále takto pěkně pokračuje a nestane se nějaký zlom, který by tě vrátil zpátky, to ti vůbec nepřeji.


    www.una-vez-mas-la-anorexia.blog.cz
    www.fitzdravyzivot.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. aj ja mam zp aj miu aj som bola koli tomu na psychine ale nepomohlo:/ je to ako zavislost na drogách ibaze drogy su masy jedla, teraz sa z toho snazim dostat sama,uz 2 tyzdne som ,,cista,, no uvidim do kedy mi to vydrzi:/

    OdpovědětVymazat
  7. Takhle jsem to měla, když jsem byla v práci, přes den nejedla, večer přijela domů a vyplenila ledničku, protože jsem měla pořád hlad. Chyba, kdybych po normálním jídle počkala půl hodiny nebo hodinu, pocit nasycení by se dostavil. Ale mně připadalo, že po jídle mám pořád ještě hlad, tak jsem si udělala ještě kafe a k tomu třeba dva koláče nebo řezy... blbost. Na to většinou člověk přijde až pozdě... nebo nikdy.

    OdpovědětVymazat
  8. Taky se ZP bojuju skoro rok. Následovalo to po anorexii a za pár měsíců jsem díky němu přibrala okolo 17kg. Což je strašné. Měla jsem to stejně, snažila jsem se vybírat zdravější věci ale to množství...půl balíčku vloček, skoro celé arašídové máslo z Lidlu, přes kilo a půl mrkve....nebyl problém. Myslím, že to nejhorší mám za sebou, i když sklony k tomu tu pořád jsou. Docela mi na to pomáhá se najíst fakt dosyta, i když mám pak strašné výčitky z takové velké porce ale alespoň trochu tím tomu přejedení předcházím. Přejídám se hlavně, když nemám co dělat a nikdo není doma takže se vždy snažím trošku zabavit. Ale ať dělám co dělám, pořád to ve mě je a kila se dolů ani nehnou, i když jím teď třeba i o půlku míň než v ZP.

    OdpovědětVymazat