Random diary

Poslední dny můj jídelníček není tak úplně clean. Za měsíc řijen a listopad jsem snědla nespočet čokolád, dvě skleničky arašídového másla, několik kousků buchty a aspoň půl kila ořechů..

Včera jsem dokonce udělala výjimku. Pro někoho zcela běžná věc, pro mě obtížná. Šla jsem na školní oběd, když jsme měli kynuté knedlíky. Pěkně plněné povidly, posypané mákem s tunou cukru a polité máslem. Musím říct, že jsem si pochutnala, ale při jejich konzumaci jsem se cítila tak nějak divně. Jako když opisuju při prověrce, lžu mamce... prostě dělám věci, které dělat nemám. Ale proč se takhle proboha cítím při jezení knedlíků?!
Když dva fešáci už odpočívali v mým žaludku, tuto otázku jsem zahodila stranou a pokoušela se vychutnat posledního krasavce. Zpětně jsem nad tím přemýšlela. To, že jsem se rozhodla žít zdravěji je určitě dobré rozhodnutí, ale sakra. Je mi 16 let, to už si nikdy nebudu moct dát knedlíky bez výčitek? Nebo dědovu výbornou svíčkovou s knedlema? a nebo řízek s bramborovým salátem? sekanou? koprovku? lasagne? guláš? buchtu? koláče? tyčinku? čokoládu aniž bych se cítila provinile? že dělám něco co nesmím? Tak o to zájem opravdu nemám!
Po mé snězené porci jsem se cítila opravdu dobře. Pravda je, že knedlíky, buchty miluju. Jen jsem je dlouho neměla, protože to není tak úplně zdravé jídlo a taky hodně kalorické, že jo..
Jelikož jsem ten den měla sladkou snídani a jablko bylo součástí svačiny, řekla jsem si, že dnes už nic sladkého mít nebudu. Jenže doma jsem dostala hroznou chuť na arašídové máslo. Co teď? Mám za sebou už čtyři jídla, z toho tři sladké..
A tak lžičku si dám. Jenže nebyla to lžička. Ani dvě. Ani tři. Možná ani třicet. Pěkně spokojená jsem skleničku odnesla do postele a zatímco jsem si na instagramu projížděla nové příspěvky, kde holky fotili své malinké porce zdravých obědů a dřeli ve fitku, já se cpala máslíčkem.
Dnes ráno jsem se probudila a šla se zvážit. Byla jsem si na 100% jistá, že jsem po tom včerejšku přibrala aspon půl kila a váha mi ukáže minimálně 43 kg. Ale kdepak. Ukázala pouhých 42 kg.. Což znamená, že jsem po dni celým prasáren vážila o 0,5 kg méně než předtím!

A co z toho plyne? Nemusíte se bát občas trochu "zaprasit," cítit se provinile kvůli tabulce čokolády, snězené buchtě, nebo ne úplně málo kalorického jídla.. To, že jednou za čas něco takového sníte neznamená, že hned přiberete o dvě, tři kila! Tělo je velmi chytré a ví, o co si má říct, a proto mu to dopřejte.Tím vám neříkám, že se denně máte cpát tabulkou čokolády. Ale například sníst tabulku čokolády za týden - deset dní? Proč ne?
Počítání maker je sice krásná věc, ale smysl v tom vidím hlavně pro lidi, kteří se fitness opravdu věnují, chodí na soutěže. Ale pro nás, obyčejné smrtelníky si nemyslím, že je to úplně nutnost..Nedát si čtvereček čokolády, že se mi to nevleze do maker? Podle mě je to hloupost. Vaše tělo vám řekne lépe, co chce, než vypočítané čísla. Tím samozřejmě neurážím makra - sama si je někdy počítám. Jen říkám, že občas je potřeba udělat výjimku a nebrat vše tak striktně.
A tak i když mám už snězeno 70 g bílkovin a mám chuť na tvaroh, tak si ho prostě dám. Že budu mít na mou váhu hodně bílkovin? a z nadbytku bílkovin zdravotní problémy? Upřímně.. víc jak 85% lidí si makra nepočítá a žádné zdravotní problémy s nadbytkem bílkovin nemají. Proč bych je měla mít zrovna já?
Závěr. Je sice fajn, že chcete žít zdravě a určitě je to dobré rozhodnutí, ale vše s mírou! Když máte na něco chuť, dejte si to. Tak!

Jaký je váš názor na toto téma?