Co dobrého mi zkušenost s PPP dala? (Q&A | 01)

Po více než dvou měsích jsem konečně odpověděla na vaše otázky! Ať žije zapomnětlivost. A  doufám, že vás podobné články zajímají, protože mám ještě odpovědět na zbylých šest otázek. Možná sedm? nebo osm? Prostě ještě jich pár je. Původně jsem chtěla článek publikovat ve formě videa, dokonce jsem ho i natočila, ale trochu jsem se rozpovídala a video má 20 minut..Tak jsem se rozhodla, že článek bude přece jen lepší varianta.

1) Ahojky, chtěla jsem se zeptat ohledně jídla po cvičení když cvičím okolo 17hodiny všichni dávají nějake ovoce ... ja preferuju bílkovinu a zeleninu co ty na to. Oblibenou mám dušenou repu s mozzarelou a nebo mrkev :)
- Nerada bych ti poradila špatně, protože nejsem žádný nutriční poradce a ani nic podobného, ale můžu ti říct, jak to dělám já. Hned po cvičení nepiji protein, nejím proteinové tyčinky, ani ovoce (možná proto si ti lidi dávají ovoce a až potom přijmou větší jídlo). První jídlo, které po cvičení přijmu je zhruba půl hodiny - hodinu po skončení tréninku. Snažím se, aby tam bylo dostatek bílkovin, sacharidů a nevyhýbám se ani tukům. Podle mě to děláš dobře, ale určitě bych přidala nějaké sacharidy. Po výkonu je potřeba doplnit energii (a to určitě platí i u kardia). Navíc více energie ti určitě pomůže další den odvést lepší výkon :) Takže se sacharidů navečer určitě neboj ;)

Moje potréninková svačina. 200 g cottage sýru, celozr. chleb, 2 knackebroty, paprika

2) Co dobrého Ti zkušenost s PPP dala?
- Při přemýšlení nad odpovědí jsem si uvědomila fakt, že mi toho porucha přijmu potraviny dala opravdu dost. Díky ní jsem poznala pravé přátelé, přestala se bát jídla, naučila se porozumět svému tělu, jíst zdravěji, pravidelně cvičit. Ehm.. hodina týdně v posilovně, tomu říkám pravidelnost,Petro, opravdu. Mám jiný pohled na svět, na lidi, více si vážím věcí. Spoustu věcí jsem dříve brala jako samozřejmost, teď ale vím, že samozřejmé zdaleka nejsou. Dále mnoho zkušeností do života, zlepšení vztahu s rodinou a hlavně dvě věci...Možnost pomoct ostatním nemocným dívkám. Ani nevíte, jakou radost mi dělá, když mi některá z vás napíše email. Už ta skutečnost, že s vaší nemocí chcete něco udělat, vyléčit se a znovu žít normální život. A navíc mi natolik důvěřujete, že mi vaše největší tajemství svěříte a já vám můžu pomoct...To je něco neskutečnýho! Za existenci blogu mi několik slečen psalo (okolo 7-8) a každého emailu si neskutečně vážím! Ráda bych vám ještě jednou poděkovala. Nejen za ty emaily, ale taky za to, jak statečný jste. Už jen to, že si přiznáte fakt, že nějaký problém máte je úspěch a skvělý začátek! Takže se nevzdávejte a bojujte dál!

srpen 2014 / duben 2015

No a další věc je ta, že opravdu platí známé přísloví: Když se chce, všechno jde! Kdyby mi někdo v řijnu řekl, že v dubnu budu mít o sedm kilo navíc (o můj bože, 7 kg!!!) a můj svět se nebude točit JEN kolem jídla, že budu zase šťastná, že si  budu více užívat života, že se budu v 16:00 cpát dortíkem s kamarádkou, chodit ven/ na výlety aniž bych se strachovala, co tam všechno sním, že budu chodit do posilovny a zvedat těžší a těžší váhy, řekla bych mu, že je blázen.. Že to nikdy nezvládnu. A vida. Zvládla jsem to. Takže pokud je tady něco, cokoliv, po čem toužíte, běžte si za tím a dělejte vše proto, aby se vám to splnilo (nebo aspoň částečně jako mě). Protože nic není nemožné! Ale to jsem odbočila a místo otázky od Andullie píšu moudro lidstva.

Chtěla jsem zodpovědět ještě na jednu otázku, ale myslím, že toho bylo pro dnešek více než dost. Pokud máte nějakou otázku, můžete ji napsat do komentářů a nebo na email (the-biggestfear@seznam.cz).

Mějte se krásně a užijte si zbytek slunné soboty :)