25. dubna 2015

Co dobrého mi zkušenost s PPP dala? (Q&A | 01)




Po více než dvou měsích jsem konečně odpověděla na vaše otázky! Ať žije zapomnětlivost. A  doufám, že vás podobné články zajímají, protože mám ještě odpovědět na zbylých šest otázek. Možná sedm? nebo osm? Prostě ještě jich pár je. Původně jsem chtěla článek publikovat ve formě videa, dokonce jsem ho i natočila, ale trochu jsem se rozpovídala a video má 20 minut..Tak jsem se rozhodla, že článek bude přece jen lepší varianta.

1) Ahojky, chtěla jsem se zeptat ohledně jídla po cvičení když cvičím okolo 17hodiny všichni dávají nějake ovoce ... ja preferuju bílkovinu a zeleninu co ty na to. Oblibenou mám dušenou repu s mozzarelou a nebo mrkev :)
- Nerada bych ti poradila špatně, protože nejsem žádný nutriční poradce a ani nic podobného, ale můžu ti říct, jak to dělám já. Hned po cvičení nepiji protein, nejím proteinové tyčinky, ani ovoce (možná proto si ti lidi dávají ovoce a až potom přijmou větší jídlo). První jídlo, které po cvičení přijmu je zhruba půl hodiny - hodinu po skončení tréninku. Snažím se, aby tam bylo dostatek bílkovin, sacharidů a nevyhýbám se ani tukům. Podle mě to děláš dobře, ale určitě bych přidala nějaké sacharidy. Po výkonu je potřeba doplnit energii (a to určitě platí i u kardia). Navíc více energie ti určitě pomůže další den odvést lepší výkon :) Takže se sacharidů navečer určitě neboj ;)

Moje potréninková svačina. 200 g cottage sýru, celozr. chleb, 2 knackebroty, paprika

2) Co dobrého Ti zkušenost s PPP dala?
- Při přemýšlení nad odpovědí jsem si uvědomila fakt, že mi toho porucha přijmu potraviny dala opravdu dost. Díky ní jsem poznala pravé přátelé, přestala se bát jídla, naučila se porozumět svému tělu, jíst zdravěji, pravidelně cvičit. Ehm.. hodina týdně v posilovně, tomu říkám pravidelnost,Petro, opravdu. Mám jiný pohled na svět, na lidi, více si vážím věcí. Spoustu věcí jsem dříve brala jako samozřejmost, teď ale vím, že samozřejmé zdaleka nejsou. Dále mnoho zkušeností do života, zlepšení vztahu s rodinou a hlavně dvě věci...Možnost pomoct ostatním nemocným dívkám. Ani nevíte, jakou radost mi dělá, když mi některá z vás napíše email. Už ta skutečnost, že s vaší nemocí chcete něco udělat, vyléčit se a znovu žít normální život. A navíc mi natolik důvěřujete, že mi vaše největší tajemství svěříte a já vám můžu pomoct...To je něco neskutečnýho! Za existenci blogu mi několik slečen psalo (okolo 7-8) a každého emailu si neskutečně vážím! Ráda bych vám ještě jednou poděkovala. Nejen za ty emaily, ale taky za to, jak statečný jste. Už jen to, že si přiznáte fakt, že nějaký problém máte je úspěch a skvělý začátek! Takže se nevzdávejte a bojujte dál!

srpen 2014 / duben 2015

No a další věc je ta, že opravdu platí známé přísloví: Když se chce, všechno jde! Kdyby mi někdo v řijnu řekl, že v dubnu budu mít o sedm kilo navíc (o můj bože, 7 kg!!!) a můj svět se nebude točit JEN kolem jídla, že budu zase šťastná, že si  budu více užívat života, že se budu v 16:00 cpát dortíkem s kamarádkou, chodit ven/ na výlety aniž bych se strachovala, co tam všechno sním, že budu chodit do posilovny a zvedat těžší a těžší váhy, řekla bych mu, že je blázen.. Že to nikdy nezvládnu. A vida. Zvládla jsem to. Takže pokud je tady něco, cokoliv, po čem toužíte, běžte si za tím a dělejte vše proto, aby se vám to splnilo (nebo aspoň částečně jako mě). Protože nic není nemožné! Ale to jsem odbočila a místo otázky od Andullie píšu moudro lidstva.

Chtěla jsem zodpovědět ještě na jednu otázku, ale myslím, že toho bylo pro dnešek více než dost. Pokud máte nějakou otázku, můžete ji napsat do komentářů a nebo na email (the-biggestfear@seznam.cz).
Mějte se krásně a užijte si zbytek slunné soboty :)

12 komentářů:

  1. Odpověděla jsi opravdu pěkně, tak pozitivně je vidět, že jsi udělala hodně práce a nejen z postavou a váhou, ale hlavně s psychikou. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jistě, že nás to zajímá a že ti píšeme, vždyť v tobě prostě vidíme skvělý vzor! :) Ušla jsi obrovský kus cesty!
    A je to zvláštní, ač je PPP v podstatě negativní věc, má mnoho i pozitivních dopadů okolo.. taky si jich všímám. Jak jsem byla hloupá a k některým věcem slepá.. Je dobré, si to uvědomit! :)

    worldaroundmissnothing.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Krásně napsáno, moc ti přeji aby se ti dále dařilo :)

    OdpovědětVymazat
  4. Hezký článek. Myslím ze každému to hodně dá.....mohla bych napsat článek v podobném duchu. Tedy co mi anorexie dala a vzala? Nebude ti to vadit? :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Velmi pškný článek a na té druhé fotce ti to velmi sluší! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ja jidlo po cviceni neresim xD nekdy dokonce ani nejim xD jo, jsem rada, ze uz jsi na tom takhle skvele!:-)
    Nevyrostla:/ budu muset zas na gyndu no...

    OdpovědětVymazat
  7. Super článek ! Já jsem se díky PPP celkem dost změnila - stal se ze mě jiný člověk - dříve jsem totiž pohyb nesnášela, pořád seděla doma a jedla nezdravě...Po téhle stránce jsem ráda, že mě anorexie změnila...Ne že bych byla ráda, že jsem si jí prošla, ale představa, že bych byla pořád ta holka, co jen sedí doma a nic nedělá, se mi taky nelíbí :-/
    K mému článku: Tak kdybys chodila cvičit častěji, taky by to časem šlo :) Cvičím na strojích, teď mám trénink, kde je to tak půl napůl - před tréninkem, co mám na blogu, jsem měla zase jiný trénink a tam jsem jela spíše na strojích - tak jsem to chtěla změnit :)
    http://lucyshealthylifestyle.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  8. Já už jsem tu knihu dočetla. Je to skvělá, i když odstrašující kniha. Doporučuju.

    OdpovědětVymazat
  9. výborné odpovědi, s jídlem po tréninku jsi podle mě poradila správně a s PPP to mám stejně, je super pomoci lidem, když víš, jak na to .. ale za cenu prožít si pár let "v pekle" no :( jinak ohledně toho srazu v HK jsem ti odepsala u mě, abys to nepřehlédla :D

    OdpovědětVymazat
  10. Haha že trošku si sa rozhovorila a 20 minút:D nevadi, no možno zato že si to ty a že mam rada tvoje myšlienkove pochody tak by som aj obetovala tých 20 minút :D
    So rada, že si sa vyliečila a maš sa ovela lepšie, si šťastná a spokojná:)
    Máš pravdu ak sa chce tak všetko ide, len proste netreba prestávať bojovať. :)
    Máš môj obdiv.

    OdpovědětVymazat
  11. Já často přemýšlím, jestli bych třeba změnila svou minulost. Co bych byla, kdybych se kdysi tak bezhlavě nerozhodla hubnout. A většinou dojdu k závěru, že jsem za svou minulost vlastně vděčná, protože ta mě udělala takovou, jaká jsem. Během těch pár měsíců jsem se strašně změnila chováním i myšlením, díky čemuž jsem ztratila některé přátele, ale zase získala nové a hlavně poznala, jací lidé kolem mě jsou opravdoví přátelé, protože mě neopustili. Po tom, co jsem se začala nějak léčit a vnímat zase reálný svět kolem sebe mi má kamarádka, která při mě i přes to všechno zůstala, řekla, že jsem hrozně rychle vyspěla.

    OdpovědětVymazat