Dost někdy není dostatek

Od středy mám takový problém -  nezvladatelné chutě, co se týče sladkého. Vždycky jsem milovala všechno sladké, ale v poslední době si mé tělo o něj říkalo velmi často. Uznejte. Sníst ve středu arašídové máslo, ve čtvrtek asi 100 g datlí, v pátek čokoládu, v sobotu buchtu, v neděli aspoň nohavici a půl štrůdlu a v pondělí po obědě sušenku je trochu moc. Když je to napsaný vypadá to ještě hůř, vůbec nejsem fitness! Každopádně tělu jsem to dopřála, zastávám názor, že ví, co chce.

Jenže v neděli, kdy jsem po těžkém obědě (husa se zelím a 6 kolečky bramborového knedlíku) jedla asi osmý kousek štrůdlu a poté devátý a desátý a to bysme tady byli dlouho došlo mi, že to asi není o chuti. Že sladkýma věcmi zajídám nedostatek potravin. Dává to celkem logiku. Nedávám tělu dostatek živin = dojídám se sladkým. 

A tak jsem učinila rozhodnutí. Přidám si více plnohodnotného jídla a sladké omezím. Jenže ráno, celá nesvá z toho, že bych si měla dát více vloček, než obvykle, dala jsem si opět 60 g vloček. Po snězení jsem se necítila tak úplně plná a šáhla jsem po dvou datlích. Na oběd to stejné. Dojídala jsem to čokoládovou sušenkou.

Vím to o sobě. Vím, že mi dělá velký problém přidat si jídlo. Představa, že budu snídat 70 g vloček je ..strašidelná. Děsí mě. Že rýže na oběd budu mít 85 g (v suchém stavu), že místo 2 kousků pečiva 3. Ale asi to tak musí být. Tělo to tak chce.

V takovým situacích si uvědomíte, že jste nemocní. Normální člověk to neřeší. Má hlad, dá si tři tousty. Ale vy to řešíte. Vždycky si dávám dva, nemůžu si najednou dát tři. Takže anorexie sklapni, protože si ty tři dám! Tak! 

Jsem zvědavá, jak se můj experiment projeví a jestli budu mít stále nutkání jíst sladké v takovém množství. Samozřejmě, že je z jídelníčku nevyškrtnu. Ale místo 15 kousků buchty si dát tři je podle mě dobrý nápad. Tak jo. Jdu začít svůj boj a být blíž o krok k vítězství nad Edem (anorexií.) Tak se mějte hezky a držte se, pokud máte podobný problém!